Dva tucty let u kormidla. Skoro to vypadá, že může vést Pardubickou juniorku poslepu. Jenže opak je pravdou. Při obrovské konkurenci sportů ve městě musí mít ředitel nejstaršího mládežnického turnaje V Evropě každoročně oči na šťopkách.MIROSLAV MÁSLO odstartuje za tři týdny její 89. ročník.

Pardubická juniorka je vlajkovou lodí v mládežnických kategoriích. Jaký je její význam na tenisovém poli?
Pořád je to mistrovství republiky. Ať už je v jakékoliv kategorii, jedná se o domácí šampionát, a ten vždy něco znamená. Samozřejmě, že Pardubické juniorce pomáhá tradice. A také historie, která vypovídá o tom, že někteří vítězové ve světě velkého tenisu hodně dokázali. Na druhou stranu teď je jiná doba a my si uvědomujeme jednu věc.

Povídejte…
Nemůžeme stavět Juniorku na tom, že je to nejlepší, co se dá. A že bez ní nikdo nemůže existovat. Jsou hráči, kteří na Pardubické juniorce nebyli, nebo ji nevyhráli a jsou na světovém žebříčku také. Vždy se snažíme vytvořit turnaj, který má kvalitu. No a jsme rádi, když je podepřena účastí nejlepších hráčů.

Na rozdíl od Pardubické juniorky nemá žádný turnaj v České republice takovou bohatou tradici. Nepřemýšlel jste někdy o tom, že je to tak trochu paradoxní?
Vzpomínám, že když jsem byl malý, tak jako žáček jsem hrál na turnaji v Pelhřimově, který měl rovněž tradici. Obecně záleží na mnoha faktorech jako na nasazení lidí, uchopení soutěže. Dá-li se využít pro ten daný sportu i toho, jestli člověk najde partnery, kteří akci podpoří.

Čí je zásluha, že Pardubická juniorka přežila téměř devět desítek let?
Ve funkci ředitele Pardubické juniorky jsem od roku 1992, takže bych se zaměřil pouze na období po tomto letopočtu. Měli jsme vůbec štěstí, že Juniorka v Pardubicích po revoluci zůstala. Po těch začátcích, kdy se to tady dávalo dohromady, aby měla nějakou úroveň, jsme narazili na silného partnera. Generálním se stala pardubická Synthesia, která nám pomohla vybudovat image po sportovní i společenské stránce. No a když Synthesia prakticky ze dne na den skončila, vybudovali jsme spolupráci s firmou Chládek a Tintěra. S tou firmou, která začínala jako malá, když měla pronajaty dva kurty. Nakonec se z ní vyvinul generální partner Juniorky, který ji drží nějakých deset, patnáct let.

Oslovila zmíněné partnery, kteří pomohli Juniorku udržet, tradice a slavná jména, figurující na dlouhém seznamu vítězů?
Myslím si, že jenom tradice to nebyla. Pochopitelně nějakou roli sehrála, ovšem více tomu pomohla skutečnost, že byla enormní snaha Pardubickou juniorku udržet. Vytvořit pro hráče turnaj se zázemím a povýšit tuto sportovní akci na společenskou. Dostali jsme se pod záštitu hejtmana i primátora. Ale určitě nemůže spát na vavřínech.

Na co narážíte?
Jedná se o celou řadu věcí. Zejména musíme zlepšit zázemí celého klubu LTC Pardubice. Pokud se s tím do budoucna nepohne, tak to nemůžeme ustát ani se sebelepším partnerem…

Teď otázka na tělo. Jak si Juniorka stojí mezi ostatními pardubickými akcemi?
(dlouze přemýšlí) Vím, že je v Pardubicích spousta dalších sportovních událostí s tradicí. Oproti nám mají výhodu v lepším zázemí, základně i podpoře. Ať už je to hokej nebo basketbal. Mají daleko lepší možnost prezentace. Jedná se o nejvyšší ligové soutěže, které se dostávají do televize. Pardubická juniorka má ve městě velmi silnou konkurenci. Neděláme si ambice, že jsme špička. Každopádně jsem rád, že si držíme tradici, že ve finálovém dni je plný areál. To je pro mě velice důležité měřítko.

Sportovním podnikům se v Pardubicích dostává nemalé podpory. Není snazší sehnat peníze na takovou tradiční akci, jakou Pardubická juniorka bezesporu je?
Trochu to tomu pomůže. Nicméně, když je zájem těch podporovatelů nebo jakýsi tlak, tak se dá finančně zabezpečit třeba i první ročník nějaké akce. Ale abych zašel za partnerem a řekl mu, že mu nabízím Pardubickou juniorku s téměř devadesátiletou historii, to samo o sobě opravdu nestačí.

Nebudeme dál chodit kolem horké finanční kaše. Bylo letos shánění peněz pohodové?
(úsměv) V pohodě to není nikdy. Nicméně za ta léta jsme si vybudovali strukturu stálých partnerů, kteří podporují Pardubickou juniorku pět, deset let. Když se zaměříme na ty hlavní, je potěšitelné, že neubývají. Spíše naopak, někdo přibude. To je možná ukázka toho, že to neděláme špatně. A je tu ještě jedno.

Ano, můžete pokračovat…
Změnili jsme naší filozofii. Dříve jsme se výhradně spoléhali na jednoho hlavního sponzora. Nicméně náhlé ukončení spolupráce se Synthesií nám otevřelo oči. V tom, abychom spolupracovali s více partnery, a to bez ohledu na velikosti jejich firmy. Navíc, jak jsem již zmínil, z malého partnera může vyrůst velký.

Do ředitelského křesla tohoto nejstaršího mládežnického turnaje v Evropě usednete již po čtyřiadvacáté. Jak se za tu dobu změnila Juniorka?
Zásadně se změnil zájem hráčů. Před dvaceti, patnácti lety měli všichni před sebou jednu vizi. Musím se dostat na Pardubickou juniorku a uspět, abych mohl hrát venku. Teď už to dávno neplatí. Juniorská či dorostenecká špička má cestu otevřenou za hranice od útlého věku. Takže oni Juniorku k ničemu nepotřebují. Navíc v této věkové kategorii už pošilhávají po volných kartách na turnajích dospělých. To nám ubližuje, přesto se najdou ročníky, kdy k nám z první desítky kluků i holek jich přijede osmdesát procent. Samozřejmě musíme počítat s tím, že jedničky těžko dorazí. Snažíme se je přitáhnout i nastavením cen a tím jim turnaj zpříjemnit.

Ještě k těm „odmítavcům". Projevuje se do Juniorky takový ten kapitalismus, že prestiž přebijí honba za penězi a slávou?
Myslím si, že o penězích to není. Spíše usilují o body do žebříčku dospělých. Potom je ten přechod z juniorské do mužské či ženské kategorie daleko snazší.

Není pro vás už rutina nebo až nuda, že se čtyřiadvacet let všechno opakuje dokola?
Ani v nejmenším. Každý rok je to totiž jinak. I když máme stálé partnery, stejně s nimi musíme komunikovat. Nestačí jen zavolat a říct: Hele, bude to jako vloni… Neustále se něco mění. Vymýšlíme další věci, které s nimi průběžně konzultujeme. V kontaktu jsme praktický celý rok. Jasně, takový ten základ je stejný jako u činností, které se s pravidelností opakují.

Není to tedy tak, že si to jdete zase odsedět?
To rozhodně ne. Ale je pravda, že když Juniorka začne, už je to jednodušší. Člověk má hlavně na starosti zařídit dobré tenisové počasí a věnovat se partnerům a hostům. Tím nijak nechci podceňovat sportovní výsledky. Nejhorší je tak půl roku před zahájením Pardubické juniorky. V této době totiž není nic jistého. Objem sportovních událostí v Pardubicích a požadavky na jejich podporu jsou tak ohromné, že nikdy nevíte…

V desetiletí prudkého rozvoje moderních technologií vás může těšit, že můžete i na Juniorce přicházet s něčím novým. Co třeba letos vyzkoušet Jestřábí oko?
(pousměje se) Takhle daleko jsme se zatím nedostali. Pochopitelně, že každoročně přemýšlíme, jak by se to dalo po této stránce zlepšit. Neustále pracujeme na vylepšení našich webových stránek. Přístupnost, online přenosy. Cítím jednu věc. Před patnácti lety přijeli děti s rodiči a měli jsme plný areál. Dnes jezdí skoro sami a jejich blízcí když tak dorazí až na samotný závěr turnaje. Chceme, aby se mohli podívat na své dítě prostřednictvím kamer na kurtech či online přenosu.

Otázkou ale zůstává jestli nezpohodlněli právě díky vašim službám?
(směje se) Ne, to si nemyslím. Tím servisem se snažíme vynahradit nedostatky, které v areálu máme.

Jaké bude organizační schéma 89. ročníku Pardubické juniorky – MČR staršího dorostu?
Pokračujeme v loňském trendu. Zahájíme tak už v sobotu 6. srpna a den před tím se uskuteční losování. Je to z důvodu vytvoření časové rezervy v případě špatného počasí. Finále jsou na programu v pátek 12. srpna. Dívky nastoupí na kurt mezi 10.00 a 10.30, chlapci pak ve 12.30 až 13.00. Bude ale záležet na počasí.

Letošní ročník se koná ve stejném termínu jako olympiáda v Riu. Nedaleko areálu Pod Zámkem je vybudován olympijský park. Nebojíte se odlivu příznivců?
Konkurence to zajisté bude. Na druhou stranu Juniorka má své příznivce, kteří k nám chodí řadu let. Podle mě v závěrečných fázích turnajích bude areál znovu plný.

Taková akce si vyžaduje perfektní servis. Co jste připravili pro hráče?
Znovu od nás dostanou na každý den stravenky, které by měly pokrýt jejich požadavky na jídlo. K dispozici mají také nealkoholické nápoje. K těm základním službám pak patří možnost vyplétání raket.

Mohou se na něco lákavého těšit diváci?
Těch příležitostí, jak je zabavit tolik není. Tenisový program začíná relativně brzy. Neděláme žádné přestávky jako při hokeji mezi jednotlivými třetinami. Pokud bychom vymýšleli nějaký doprovodný program, tak odlákáme diváky od samotné hry. Tak doufám, že nejlákavější pro ně budou obě finále…

V minulosti byl velkou atrakcí vystavovaný Davisův pohár a také účast některých hostů. Plánujete něco podobného i pro letošek?
Máme přislíbeno, že nám federace propůjčí na finálový den vítězný Fed Cup. Jinak je velice složité dostat na Juniorku sportovní hosty, kteří se zapsali do tenisové historie. Párkrát jsme to zkoušeli, ale moc se to nedaří. Většinou jsou rozjetí po světě, nebo ještě sami hrají. V hlavách pomalu cílíme na příští, devadesátý rok. Cítím však, že abychom sem někoho přivedli z těch relativně populárních osobností, budeme muset vynaložit velké úsilí.

Třeba Ivana Lendla?
Třeba Lendla. Už jsme ho tu jednou měli a bylo to super. V jeho případě je to ale o úplně jiných kontaktech. Každopádně na tu devadesátku se budeme snažit nějakou legendu přilákat.